1. Tvá letošní jarní sezóna byla ovlivněná nepříjemnou nemocí a řadou zranění. Přesto jsi udržel svůj standard – dva starty – dvě vítězství: v Evropském a Světovém poháru. Jak moc těžké bylo, vzhledem k okolnostem, vyhrát tyto závody?
Vyhrát závod je vždycky těžké, protože musíte porazit všechny soupeře, kteří stojí na startu a kteří chtějí vyhrát, stejně jako vy. Ale v tomto případě byl spíš obtížné na závod připravit „hlavu“. Nevěděl jsem, jak na tom soupeři budou a hlavně jsem se sám necítil moc silný. Proto byla nakonec pro mne obě vítězství dost důležitá, získal jsem opět sebedůvěru. Alespoň trochu.
2. Teď už jsi ale v plném tréninku a máš podle všech indícií vynikající formu. Ostatně, nejlepším důkazem je asi tvůj výkon na včerejším MČR v časovce profesionálů. Jak se ti jelo?
Mistrovská časovka je vždy obtížná a ta letošní, kromě délky 40km, byla náročná i profilem. Navíc svou roli sehrálo i počasí – bouřka, kroupy a silný vítr. Pocitově se mi jelo dost špatně, ale tak to měli asi všichni. Nakonec z toho bylo 14. místo. Docela si toho výsledku vážím, protože být čtrnáctý cyklista v ČR je fajn, ne?
3. Nyní tě čeká Evropský pohár na Slovensku a v Itálii a pak už příprava na silniční mistrovství světa v Itálii. Předpokládám, že příprava bude opět cílená k časovce. Co ale silniční závod? Okruh bude dle zpráv z Itálie rovinatý, takže to vypadá na velkou loterii a cílový sprint?
Abych se přiznal, na MS v Itálii zatím vůbec nemyslím. Ještě jsem si to v hlavě nijak „nenastavil“. Ani nevím, jaká je trať časovky (dálka, profil, ..) a stejně tak neznám podrobnosti silničního závodu. Je to ještě daleko… Pokud však bude trať silničního závodu spíše rovinatá a tedy lehká, budu ji muset udělat soupeřům těžkou svým způsobem závodění. Něco budu muset vymyslet. Do hromadného spurtu si moc netroufám, takže se budu snažit soupeřům vnutit jiný scénář. Ale režírovat závod budu moci jen za předpokladu, že na to budu mít „nohy“.
4. Pokud by se v Itálii sprintovalo, tak ty si se nikdy netajil tím, že sprint považuješ za svou slabší stránku, pokud se tedy vůbec v tvém případě dá mluvit o nějakých slabších stránkách. Tvůj trenér Viktor Zapletal ale říká, že pokud by se šlo do dlouhého sprintu, málokdo by dokázal konkurovat tvé rychlostní vytrvalosti, kterou využíváš právě v časovce. A že je to názor správný jsi dokázal před pár týdny v Gippingenu, kde jsi v hromadném, dlouhém sprintu přespurtoval celé startovní pole.
Jenže taky jsem si tam musel soupeře během celého závodu poctivě „připravit“. Ve Švýcarsku jsem na to „nohy“ měl. Celý závod jsem nastupoval, testoval je a nutil reagovat na moje ataky. Takže do cíle přijížděli už slušně „načatí“. Navíc mi tam spurt skvěle rozjet týmový kolega Radim Pavlík, bez kterého bych svou kategorii nevyhrál. Ale na MS budu ve své kategorii sám a o to mě bude závod těžší. Ale co, uvidíme. Stejně se raději víc zaměřím na časovku, ta je o něco spravedlivější. Ale i tam platí, že na to člověk musí mít „nohy“.
5. Pojďme se ještě vrátit k přípravě na MS. Prý by ses měl, na přelomu července a srpna objevit na exhibičních kritériích profesionálů, která absolvuje kompletní peloton Pro Tour Týmů. Když jsi naposledy startoval v takovém závodě v Rhede, tvůj start vzbudil veliké nadšení, respekt a úctu. Nyní jsi ještě slavnější – úspěch v Pekingu tě zařadil mezi světové legendy cyklistiky. Jak se na tyto starty těšíš?
Získat kontrakt na tyto show je strašně těžké i pro normální profesionály. Startovat může na každém závodě jen asi 40 závodníků a organizátoři si vybírají největší hvězdy profesionální cyklistiky. Jezdí se na atraktivních okruzích v centrech měst, kam se chodí dívat kolem 40.000 diváků. Je to obrovská prestiž. Zatím mám start potvrzen jen opět v Rhede, o dalších městech stále jednám. Ale vzhledem k finanční situaci v cyklistice a při obrovském tlaku na závodníky, kteří musí být vidět, aby si zajistili angažmá a peníze na další sezónu, nečekám, že se letos dostanu na nějaký další závod. Celý kolotoč kritérií po Tour de France je obrovský byznys, do kterého proniknout je velice obtížné. V tom mi nepomůže ani dobré jméno, které mezi profesionály na celém světě mám. A to, že jsem vyhrál paralympijské hry v Pekingu, nikoho z manažerů této show opravdu nedojme.
6. V roce 2006, před MS v Aigle vzniknul nový cyklistický reprezentační tým. Na úplném začátku měl pouze dva členy – tebe jako závodníka a trenéra Zapletala. Měli jste jasnou vizi do budoucna, s nikým jste o ničem moc nediskutovali a prostě šli svou cestou, za svým cílem. Dnes je na startovní listině za Českou republiku pro závod EP na Slovensku přihlášeno 18 závodníků.Jak ty jako kapitán týmu a jeho nejzkušenější člen chápeš současný reprezentační tým, který se letos navíc ještě rozrostl o zrakově postižené cyklisty?
Jasně, že z toho mám radost! Cyklistika hendikepovaných má v naší zemi velkou a úspěšnou tradici a proto je dobře, že se nám daří oslovovat další a další zájemce. Já jednou se závodní cyklistikou skončím, což může být velice brzy, a byl bych nerad, kdyby s mým odchodem tento sport v naší paralympijské rodině zaznamenal nějaký výrazný úpadek. Samozřejmě nečekám, že z kohokoli bude hned nový Jirka Ježek, protože ta cesta k úplné profesionalitě, významným úspěchům a stabilní výkonnosti je strašně dlouhá a náročná a málokdo má vnitřní sílu, talent a nezbytné štěstí na lidi kolem sebe, aby se stal opravdovým šampiónem. I když na druhou stranu si neskromně myslím, že to mají dnešní hendikepovaní cyklisté díky mě daleko jednodušší. Ukázal a „prošlapal“ a jsem jim cestu, kterou někteří s větším či menším úspěchem kopírují, což jim možná trochu usnadňuje život. Také zázemí, které jim vytváří reprezentační trenér Viktor Zapletal, je nesrovnatelné. Podmínky, které mají dnešní zájemci české paralympijské cyklistiky, jsou absolutně nesrovnatelné s dobou, kdy jsem začínal já. Byl to náš společný cíl a já jsem moc rád, že jsem k tomu mohl přispět. Bohužel hlavní krok je ale na samotných cyklistech. S tím už jim pomoci nemohu. Ale obecně mám samozřejmě z růstu české reprezentace radost!
7. Ale neovlivňujete pouze cyklistiku v Čechách. Během dlouhých cest na závody s Viktorem Zapletalem neustále diskutujete o cyklistice handicapovaných. Výsledkem těchto diskusí jsou pak návrhy České republiky na UCI, které významně ovlivňují současnou světovou cyklistiku handicapovaných. Například jde o zavedení seriálu závodů Světového poháru, Mistrovství světa rozdělené na silniční a dráhovou část, spojení dráhového Světového poháru se Světovým pohárem cyklistů bez handicapu.
Cyklistika je podle mne jeden z nejprofesionálnějších paralympijských sportů, který se navíc neustále dynamicky vyvíjí. Tím, že já patřím mezi nejuznávanější závodníky světa a Viktor je v mezinárodním dění cyklistiky hendikepovaných velice aktivní, je logické, že se o dalším směřování našeho sportu často bavíme. Otázek, které před cyklistikou dnes stojí, je mnoho. Myslím, že právě nyní se paralympijská cyklistika nachází v době největších změn. Je nastaven a připraven úplně nový klasifikační řád rozdělení závodníků dle hendikepu, bude se muset vyřešit a legislativně upravit možnost startování nejlepších závodníků na soutěžích „zdravých“, stanovuje se nový systém kvalifikace na paralympijské hry a mistrovství světa atd. Ve všem hrají samozřejmě svou roli zájmy jednotlivých států a organizací, samotných sportovců a organizátorů soutěží. Pro mne to však končí diskusemi s Viktorem. Já jsem závodník, nemám žádný mandát a v současnosti ani motivaci zabývat se sportovní politikou. To nejlepší, co pro sport mohu udělat, je být skvělý na kole. Ale samozřejmě, že pokud jsem požádán o stanovisko, do konkrétní diskuze či přípravných jednání se dle svých možností zapojuji.
8. Stal ses ikonou světové cyklistiky. Nejenom mezi handicapovanými cyklisty, ale i mezi zdravými. Na základě tvého postavení, zkušeností a úspěchů jsi byl UCI požádán o spolupráci a členství v komisi, která má koordinovat start handicapovaných cyklistů mezi profesionály. O co přesně jde?
To je právě jeden z případů, kterým jsem končil předchozí odpověď. To, že několik jedinců na světě má takovou výkonnost, že občas startují v profesionálních závodech, přinutilo UCI (mezinárodní cyklistická federace) vyvolat jednání, jehož cílem by měl být „manuál“, kdo, za jakých podmínek a v jakých závodech může jako paralympijský cyklista startovat v závodech se zdravými. Dnes ještě ten problém není tak horký, protože kromě mé maličkosti, se podobných závodů v menší míře účastní tak maximálně čtyři další a to vždy na pozvání organizátorů profesionálních závodů. Ale sportovci jsou často nesoudní a časem by se mohlo stát, že se budou „cpát“ mezi zdravé i ti hendikepovaní cyklisté, kteří na to nemají výkonnost či techniku jízdy. Jejich vinou byt tak mohlo dojít ke zbytečnému ohrožení regulérnosti závodů, či zdraví „zdravých“ profesionálů. A dobré jméno, které paralympijská cyklistika u „zdravých“ kolegů má, by bylo rázem pryč. Pracovní skupina má tedy za úkol, připravit pravidla startu hendikepovaných na soutěžích „zdravých“ dříve, než nastane první konflikt. Potěšilo mne, že jsem byl za sportovce do této skupiny nominován právě já, ale na druhou stranu je to logické, protože právě mne se to nejvíc týká.
9. Je to ještě daleko, ale přesto se zeptám na dráhové MS, které se bude konat v listopadu v Manchesteru. Těšíš se na ten závod?
Tak to je opravdu ještě daleko, ale docela se těším. Velodrom v Manchesteru mám rád, v minulosti se mi na něm docela dařilo. Navíc to není daleko a tak doufám, že mě tam přijedou podpořit mí přátelé a fanoušci. Doufám, že je nezklamu. Ale paradoxně se docela těším i na přípravu na samotný šampionát. Po zářijovém MS na silnici si dám pár dní odpočinek a pak se budu moci soustředit jen na dráhu, své dráhové kolo a manchesterský velodrom.
10. To se tedy budou mít soupeři na co těšit! A těšit se mohou i všichni fanoušci českého sportu hendikepovaných! Děkuji Vám za rozhovor!
I já děkuji za příjemný rozhovor! Mimochodem, možná to nevíte, ale dnes se mi splnil sen. Vždycky jsem si přál, dělat rozhovor se samotným Prácheňským… Díky!
(s Jiřím Ježkem hovořil K.I. Prácheňský)
